25.3.2026
Velikonoční osení …
Asi tři týdny zpátky jsem do hlíny uložila semínka velikonočního osení. „Vykoukla“ na mě když jsem něco hledala v zahradním domku. Vůbec netuším, jak dlouho to je, co jsem je koupila. Ale nějaký ten rok to určitě bude. A tak jsem ani úplně neočekávala, že v truhlíku něco vzejde. Nic se nedělo. Dlouho. Jen jsem oddalovala to, že hlínu vysypu ven do záhonku. Až jeden den jsem si na parapetu, kde truhlík stojí, všimla popadané hlíny. Teprve až jsem jí uklízela, jsem si všimla, že se osení „dere na svět“ a nadzvednutou zeminu tím pádem „vystřelilo“ z truhlíku. Taková obyčejná věc, kterou v životě zažíváme běžně v různých situacích…a někdy nevydržíme to čekání a tu hlínu vysypeme, protože to co jsme zaseli, ještě nejde vidět…jindy si všimneme jen té rozsypané hlíny, ale ne toho, co z ní vzešlo.
18.3.2026
Vůně jara
Jen sdílím ze svojí dnešní procházky. A „posílám“ vůni medvědího česneku. Tu jeho chuť jsem si dneska po roce tak užila – obyčejně neobyčejný okamžik.
16.3.2026
Jen tak na úvod
Přiznám se – posledních pár let moc nečtu… zato ale ráda píšu. Jen tak pro sebe…takové malé drobnosti, které vlastně přicházejí samy. Když Lenka přišla s nápadem blogu moc se mi to líbilo. Vždyť vlastně někde uvnitř jsem si vždycky přála psát… a tak jsem začala. Jenže – vlastně netuším, jak má správný „blog“ vypadat. A tak se ani nedivím, že mi vzápětí přišla nabídka v podobě starých dobře známých myšlenek: to nemůžeš jen tak psát… ještě to neumíš… to ještě není dost dobré.. měla by sis nejdřív nějaké blogy pořádně projít a „nastudovat“ než s tím začneš. Asi to znáte taky – nejspíš jste takové vlastní zastavení sebe sama v životě už někdy zažili. Vlastně je jedno, jestli pramení ze strachu ze selhání nebo z pocitu že ještě nejsem dost, neumím dost. Důsledek je stejný – nedovolíme si vykročit. A tak jsem se nechala zviklat a raději „zatáhla za ruční brzdu“. I když jsem si uvědomovala, co „se děje“ (respektive, co sama sobě dělám a že změnit to stejně můžu jen já sama), zůstala jsem „stát na místě“. A tak mi přišlo popostrčení, kterého si moc vážím. Protože bylo ryze upřímné a bez příkras. Ale hlavně v něm byla velká podpora. Nejen, že jsem se dala do pohybu, ale ukázalo se mi tím mnohem víc – to jak moc mi prostor, který tvoříme, dává smysl. Že „slova“ která jsem vepsala pár měsíců zpátky na úvodní stránku webu, rozhodně pro mě jenom „slova“ nejsou. Vše podstatné se děje za nimi a je živé.
No – cizí blogy jsem číst ani studovat nešla 😀. Přeji si dělat věci po svém – to jak to opravdu cítím já. A tak sdílím tuto moji blogovou prvotinu.
PS:
Na začátku jsem zmínila, že posledních pár let moc nečtu. Ještě bych se k tomu na chvilku ráda vrátila. Od mala jsem spoustu času trávila čtením. Nejdřív jsem „hltala“ pohádky a romány, později jsem začala sahat do šuplíku s takzvanou sebe-rozvojovou literaturou. A před asi deseti lety jsem z důvodu studia knihy vyměnila za skripta. A tady jsem tak nějak ztratila chuť číst. Byla jsem přehlcená informacemi a unavená nesmyslným biflováním na zkoušky. Zajímavé a cenné pro mě osobně ale je to, co se mi skrze čtení došlo (platí to ale i v jiných případech ať už jsou to filmy, či životy jiných….). Uvědomila jsem si, že leckdy pro mě bylo čtení únikem z vlastního života do příběhů psaných v románech. Že jsem spoustu času věnovala hledáním „pravd“ a pochopení života v napsaných řádcích. Ale hlavně že to není o čtení (či čemkoliv jiném) jako takovém. Je to o mojí úrovni, ze které se mu věnuji (to jen pro jistotu…čtení ani knihy jako takové nezatracuji 😀 ani nezpochybňuji). Je fajn se inspirovat příběhy – ale zádrhel nastává, když se s postavami začnu srovnávat či ztotožňovat. V řádcích se dá najít opravdu mnoho zajímavého, nového a obohacujícího – pokud ale to objevené „moudro“ neumím zahrnout do svého života, nejspíš v něm žádnou změnu k lepšímu nepocítím.
A právě cesta každodenním životem je tím prostorem, do kterého vás zvu…ryze upřímně a bez příkras.
ze 🫶 Pavlína
(Z úvodní strany webu)
„Naším přáním je vytvořit místo, kde se potkáváme, inspirujeme a vzájemně podporujeme.
Místo, kde si každý najde to své. To, co s ním souzní.“
„Tento projekt totiž není jen o vědomostech, dovednostech a vzdělání jako takovém, je o něčem hlubším a mnohem celistvějším – o životě samotném.“
